Stručné dějiny kostela sv. Anny v Šumbarku

Dřevěný filiální kostel v Šumbarku se připomíná, pokud je možno zjistit, už z r. 1527 a pak v listině z r. 1596, která se do dnešního dne zachovala. Originál byl psán česky na pergamenovém papíře a měl přitisknutou pečeť "My, Adam Václav z Boží milosti v Slezi kníže Těšínská a Velkého HJohova, známo činíme tímto listem ..."

Původně byl na Šumbarku kostel dřevěný, stál v zámeckém sadu na kopečku, poblíže samého nynějšího zámku na straně severní. Dle tradice byl zámek s kostelem spojen chodbou, takže rodina zámecká mohla do kostela přejít ze zámku přímo chodbou. Kostelík se dostal za evangelické reformace do rukou protestantů, ale dne 25.3.1654 byl navrácen katolíkům. Posvěcení filiálního chrámu se slavilo vždy první neděli po sv. Hedvice, jak praví zpráva z r. 1676.

V noci 30.10.1823 vypukl požár v zámecké prádelně a ten mimo jiné zámecké budovy zachvátil i dřevěný kostel, který do základu vyhořel. Dva zvony spadly a zaryly se hluboko do země. Před požárem se zachoval jen starý stříbrný kalich, jedno žluté hedvábné mešní roucho, kteréžto věci byly v zámku, a ony zvony.

Skoro 22 let neměl Šumbark svého kostela. Vystavění z tvrdého zdiva vyžadovalo velkých obětí. Materiál byl svážen rok od roku, než se ke stavbě přikročilo. Základní kámen byl položen 28.4.1841 za přítomnosti duchovenstva a četného obyvatelstva. Stavbu řídil zednický mistr Jan Herman z Hradiště, tesařskou práci provedl Antonín Kelle. Oba stavbu dokončili r. 1845. Nový kostel byl vysvěcen 27.7.1845 gen. vikářem Matějem Opolským z Bílska. Po vysvěcení měl tehdejší farář farního kostela P. Teod. Josef Schmidt kázání a slavné služby Boží konal karvinský arcikněz a farář z Těrlicka Jos. Rudl.

Protože rodiče zakladatele, Ludvík a Anna Neisserová, uskutečnili stavbu svými penězi, byly jejich pozůstatky, které po 30 let v Novém Jičíně odpočívaly, do Šumbarku převezeny a v tomto novém kostele pod hlavním oltářem pochovány.

Starý dřevěný kostelík byl zasvěcen památce sv. Kateřiny a sv. Petra a Pavla, nový na žádost zakladatele byl zasvěcen sv. Anně. Svěcení kostela se odbylo také v den sv. Anny, patronky dnešního kostela.

Vojenskou správou byly ve válce z kostela zabrány 4 zvony. První zvon vážil 171 liber (funtů) a měl cenu 171 zl. Pod nápisem byl obraz sv. Kateřiny, kteréžto patronce byl zasvěcen dřevěný kostel. Zvon menší vážil 26 liber (funtů) a měl cenu 30 zl. Zvon byl bez letopočtu s latinským nápisem Ave Maria, Gratia plena, Dominus tecum. Třetí zvon pocházel z r. 1792 a vážil 3 libry (funty), byl darován baronem Mattencloitem z Žebridovic. Veliký zvon, který váží 450 kg, byl z r.1905 a zakoupil ho bývalý šumbarský starosta Jiří Kania se svou manželkou Antonií. Po válce dal ulít farář Cyž železný zvon, byl ulitý ve Vítkovicích.

Mramorový pomník, který dnes stojí před kostelem, býval na sta¬rém hřbitově na kopečku nedaleko nynějšího železničního nádraží, byl to pomník bývalého majitele panství šumbarského, jenž nese nápis v německém jazyku: "Hrobka jeho blahorodí p. říšského hraběte Fridricha z Area, pána ze Šumbarku, nar. 11.11.1797, zemřel 21.9.1835. Libé odpočinutí jeho popelu." Vedle stál ještě železný pomník, sešlý, zrezavělý, který se nedochoval, rovněž s německým nápisem: "Hrobka jejího blahorodí, paní říšské hraběnky Jindřišky z Area, roz. svob. paní zDurant. Zemřela 31.8.1849. Lidé odpočinutí jejímu popelu."

Výpisky jsou z knížky "Obec a panství Šumbark ve Slezsku". Napsal Alois Sobek r. 1925.

Seznam kněží spravujících kostel sv. Anny

1835 -1847  P. Theodor Michal Schmidt 
  Rodák z Těšína. Za něho byl postaven dnešní zděný filiální kostel sv. Anny v Šumbarku. Odešel do Zářiči, kde se stal děkanem.
 
1847 -1873  P.Josef Burda 
  Pocházel z Násila u Glubčic v Polsku. Pohřben u kostela v Bludovicích.
 
1873 -1900  P.Jiří Kolek 
  Narodil se r. 1840 v Domaslavicích a r. 1900 se stal generálním vikářem v Těšíně.
 
1900 -1931  P. Josef Czyž 
  Rodák z Dobratic pod Prašivou. Pohřben u kostela v Bludovicích.
 
1931 -1932 P. František Šnek , administrátor
1932 -1950 P. Emil Peter, farář 
1951 -1959  P. Antonín Rabel, provisor.
 
  Odešel do Vídně. V tomto období vzniklo na území farnosti nové město Havířov.
 
1959 -1960  P. Miloslav Petr, administrátor 
1960 -1971  P. Bohuslav Vlček, administrátor 
  Zajeho působení byl dosavadní filiální kostel sv. Anny v Havířově rozšířen. Rodák z Nošovic, pohřben ve Frýdku.
 
1971 -1972 P. Jan Szlachta, administrátor
 
1972 -1984 P. Viktor Archangelus Wild, O. Cap. 
  Odešel do Fryštáku. Za něho byly pořízeny nové varhany pro kostel v Havířově.
 
1984 -1990  P. Rudolf Aegidius Friedl, O.Cap. - administrátor 
  Za něho byla dokončena stavba nových varhan pro kostel v Havířově. Odešel do kláštera ve Fulneku. Ze sbírek pořídil nový obětní stůl v Bludovicích a lavice pro kostel v Havířově.
 
1990 - 2009 P. Václav Gandera 
  Rodák z Třince. Za něho byly v r. 1991 ze sbírek a darů pořízeny nové zvony pro kostel sv. Anny a farní kostel sv. Markéty. V r. 1992 byl farní kostel sv. Markéty vyma­lován k jubileu 200 let posvěcení, zde také restaurován svatostánek a původní oltář. Dále byla provedena nová elektroinstalace ve věži, v r. 1993 byl pořízen nový oltář do kostela sv. Anny, v r. 1994 provedena generální oprava střechy, nové okapy a svody, nátěr střechy a věže, nová zdvojená okna v chrámové lodi, nová brána, rekonstrukce elektroinstalace, příprava na nové rozvaděče a vytápění kostela, zpovědnice, generální úklid věže a půdy kostela. Na kostele sv. Markéty v roce 2008 vyměněna střecha za měděnou.

2010 - dosud P. Marcel Krajzl
 

Kněží působící ve farnosti jako kaplani
P. Václav Peter, P. Boleslav Rusek, P. František Stabrawa, P. Bedřich Lehner,P. Antonín Rabel, P. Stanislav Waloszek, P. Ernest Dostál, P. ThDr. Jan Zlotý, farář v.v., P. Josef Holek, P. Viktor Arch. Wild, O.Cap., P. Rudolf Zubek, S.J., P. Zikmund Farnik, P. Adam Rucki, P. František Nogol, farář v.v., P. Rudolf Swienczek, P. Jozef Kazsper, P. Vilém Hyacint Kubátko, O.Praem., P. František Kufa, P. Radek Němeček, P. Karel Janíček, Miroslav Macháček, jáhen, P. Walerian Bugel, O. ThLic., P. Miroslav Kadle, Pavel Kuchař, Artur Kimak, Kazimír Buba, Petr Fiala, Marek Kozák, Petr Smolek, Tomáš Juszkat, Adrian Koszembar, Miroslav Horňák, Karel Rechtenberg

řeholníci řádu: O.Cap. - kapucínský, O.Praem. -premonstrátský, S.J. - Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité)

Jak se před 40 lety přistavoval kostel

Následující vzpomínky na historii přístavby kostela sv. Anny v Havířově jsem napsal z popudu Otce Rudolfa Friedla o Vánocích roku 1987.

V r. 1970 dosáhl Havířov počtu 81000 obyvatel, to znamená, že od r. 1955 přibylo v Havířově asi 65000 obyvatel. Pro věřící byl v té době k dispozici farní kostel sv. Markéty v Havířově - Bludovicích (vesnický kostel umístěný osamoceně, mimo městskou zástavbu, vzdálený čtvrt hodiny od nejbližší zastávky hromadné dopravy) a filiální kostelík sv. Anny, původně vystavěný pro vesničku Sumbark, v té době už na západním okraji městské zástavby Havířova. Kapacita obou kostelů nestačila potřebám věncích zvláště o nedělích a svátcích.

V letech 1968 - 1969 bylo proto uvažováno o výstavbě nového kostela. Pro nový kostel byla určena lokalita u ul. Zápotockého (nyní Dlouhá), uprostřed bytové zástavby východní části města, v blízkosti rozestavěného obchodního střediska Permon. Stavoprojekt Havířov, který projektuje veškerou výstavbu na území města, uspořádal interní soutěž na nejlepší architektonické řešení. Výsledný návrh byl zpracován na úrovni moderního pojetí sakrálních staveb, přitom nebylo zapomenuto ani na další příslušné doplňující vybavení jako ubytování pro kněze, kanceláře, místnosti pro vzdělávání a soustředění věřících mimo bohoslužby, sociální zařízení atd. Se souhlasem státních orgánů začaly mezi věřícími sbírky na výstavbu kostela.

V průběhu r. 1969 se ukázalo, že v současné době není v silách a možnostech farní obce, aby v krátké době zajistila financování a vlastní výstavbu velkoryse koncipovaného nového kostela. Proto bylo hledáno řešení, které by umožnilo okamžitě uspokojit aspoň základní potřeby věřících a nebylo by tak finančně ani stavebně náročné. Z různých variant (např. postavení lehké haly apod.) byla nakonec vybrána ta, která se zdála nejméně problémová a realizovatelná vlastními silami a prostředky věřících - přístavba a další rozšíření kostela sv. Anny. Začala honička s časem.

Bylo nutno v nejkratší době zpracovat studii pro vyjasnění celkového záměru stavby a po jejím schválení zajistit zpracování projektové dokumentace na vlastní stavbu. Souběžně byl zajištěn souhlas s přístavbou a celkovou koncepcí od rozhodujících státních a církevních orgánů, tj. Sm KNV, církevního tajemníka, Apoštolské administratury v Českém Těšíně, MěNV v Havířově.

Architektonické řešení stavby a zásady uspořádání interiéru navrhl ing. arch. Zdeněk Kostecký. Ujal se obětavě a se zájmem neobvyklého úkolu za neobvyklých podmínek a vícekrát upravoval svůj návrh podle připomínek duchovních a věřících. Jeho návrhy byly průběžně konzultovány užší skupinou duchovních a laiků tak, aby byly splněny požadávky liturgické obnovy na úpravu interiéru. Protože se jednalo o dílo, pro které nebyl žádný vzor, byly předmětem diskusí např. velikost a umístění kříže, amba, svatostánku a obětního stolu, dále vnitřní schodiště v chrámové lodi, osvětlení, způsob vytápění, rozsah a účelnost vedlejších místností mimo chrámovou loď, použitý typ oken a způsob zaskleni, prosklení vchodových dveří atd. To vše se dělo pod tlakem věřících, které samozřejmě zajímalo, kdy už se konečně začne a proč se otálí. Proto byl zpracován malý model přístavby a řešení vnitřního prostoru a vystaven v kostele. Na modelu byla zároveňověřena správnost prostorového řešení a propojení staré části - klenby - s novou částí - rovný podhled. Souběžně se zpracovával prováděcí projekt, na kterém se podíleli ing. Josef Mana - stavební část, ing. Josef Caha - statika, ing M. Jech - elektrorozvody, J. Fišer - zdravotechnika. Projekt kabelové přípojky a trafostanice v délce cca 350 m včetně položení kabelu byl zajištěn u Severomoravských energetických závodů.

Projekt byl ukončen a znovu nastal kolotoč projednávání nutných pro vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Mimo dříve uvedené bylo nutno získat další kladná stanoviska Okresního hygienika, SME, Vodáren a kanalizací, Plynáren, Okresní inspekce požární ochrany, Okresní správy telekomunikací a Stavoprojektu Havířov. Dle názoru ing. arch. Zdeňka Špačka, zasloužilého umělce a hlavního projektanta města Havířova, je třeba v další etapě počítat i s rekonstrukcí stávajícího kostela, aby byla odstraněna disproporce hmot staré a nové části. Jeho připomínka byla včleněna i do stavebního povolení vydaného MěNV Havířov 27.5.1970.

Díky obětavosti a spolupráci duchovních a ostatních zúčastněných byla ukončena přípravná fáze výstavby v neuvěřitelně krátkém čase cca 6 měsíců. Hnacím motorem přípravy a stavby byl P. Bohuslav Vlček - administrátor, P. Josef Holek a ing. Jindřich Honěk. Jejich přičiněním a společným úsilím bylo dosaženo toho, že na jaře 1970 byly s velkou vervou vykopány základy a začala vlastní stavba.

Ing. Jindřich Honěk byl pověřen MěNV Havířov, aby vykonával funkci stavebního dozoru investora. K prospěchu věci nechápal svou funkci jako pouhou formalitu, ale i na úkor svého volného času byl v každé době tam, kde bylo třeba něco zařídit, řešit nebo poradit.

"Hlavního políra" stavby dělal p. Eman Tašek, v té době také kostelník, jinak hornický důchodce a kaktusář. Byl to člověk, který si na stavbě dokázal poradit se všemi a se vším. Uměl práci organizovat a měl krásný přístup k lidem. Dokázal pochopit, že i v projektu jsou nutné změny, a byl ochotný je také za pochodu realizovat

V této krátké vzpomínce není možno postihnout všechny starosti a problémy, které se vyskytly během stavby, a rovněž není možné vyjmenovat všechny, kteří stavbě věnovali nezištně finanční prostředky, osobní volno a poctivou práci. Namátkou mě napadají jména: manželé Kusákovi, stará varhanice paní Mařka, Krusberští, Škrda, Jančar, Mintuchovi, Halfar, Měkuta, ale byly to i desítky dalších, kteří přicházeli, někteří téměř denně a jiní podle potřeby.

Zvláštní místo si zasluhují duchovní - P. Bohuslav Vlček, který až do své smrti se staral o stavbu a všechno, co s tím souviselo, nejenom formálně, ale opravdově a aktivně.

Podobně P. Josef Holek býval na stavbě denně, o vše se zajímal, radil, pomáhal, mírnil divoké hlavy a po smrti P. Vlčka s velkou odvahou a osobním rizikem zařizoval vše potřebné, aby stavba mohla být dokončena.

I P. Rudolf Zubek, ačkoliv byl hodně vytížen jinými povinnostmi, přispíval podle svých možností radou a osobní účastí.

S přístavbou kostela sv. Anny jsme všichni zúčastnění spojili kus života, s námi také naše manželky, které dokázaly hodně obětovat, aby udržely pevné rodinné zázemí. Byly třenice, rozdílné názory, ale také společná práce a radost z toho, že se můžeme na sebe navzájem spolehnout. Věřící a kněží k sobě nacházeli cestu a vzájemnou důvěru.

Jsem si vědom, že tyto moje vzpomínky jsou velmi neúplné a kusé a zdaleka nepostihují všechny události kolem přístavby kostela sv. Anny a jejího dokončování. Napsal jsem stručně to, co jsem sám viděl, prožil a cítil.

Na závěr připojuji jednu čistě osobní vzpomínku. Zúčastňoval jsem se prací ve fázi přípravy návrhu a mnohé společné konzultace se uskutečňovaly v našem bytě, také díky tomu, že jsme byli s ing. arch. Kosteckým sousedé.

Vzpomínám si hlavně na dlouhé živé diskuse a pracné hledání řešení čelního prostoru lodi. Je třeba si uvědomit, že všechno se odehrávalo v době, kdy v některých kostelích byly bohoslužby ještě latinsky a oltář "tváří k lidu" patřil mezi tzv. nevyzkoušené novinky a samotní kněží si neuměli představit, jak se budou při bohoslužbě cítit. Proto se velice hledalo optimální řešení a rozmístění následujících předmětů:

kříž, jeho velikost (malý nebo dominující), umístění (centrální nebo excentrické), provedení s tělem Krista nebo jinou symbolikou...
svatostánek, umístění boční, čelní, mimo hlavní prostor, zapuštěný ve zdi, na zvláštním podstavci...
obětní stůl, velikost, tvar, umístění na vyvýšeném schodišti nebo naopak ve snížené poloze na rozhraní staré a nové části - uprostřed lodi a kolem něho obec věncích...
požadavek kněží, aby obětní stůl zakrýval částečně postavu kněze a přitom nepůsobil příliš hmotně, symbolika sv. Anny - patronky kostela, socha
její umístění, sgrafito nebo mozaika na čelní stěně
ambo, sedadla, umístění, tvar, velikost
křtitelnice - zpovědnice, výzdoba kostela (ponechat stávající oltáře,sochy, obrazy?)

Pro všechny otázky se hledaly příklady řešení z časopisů, sháněly se názory a zkušenosti všude, kde to bylo možné.
Jednou večer byl probírán další návrh, který, jak se zdálo, řešil organicky vkusně a provozně vyhovujícím způsobem přední část lodi. Otazníkem zůstávalo výtvarné pojetí čelní stěny.
"Tady cítím nějakou mozaiku, která by vyvažoval a umístění kříže," ukazoval ing. Kostečky na výkrese plochu nepravidelného roztaženého trojúhelníku, připomínající silnici v perspektivním zobrazení.
"Vždyť to má svoji krásnou symboliku!" prohlásil najednou, tuším, P. Zubek a vysvětloval:"Cesta + Pravda (= kříž) + život (= svatostánek / eucharistie). Všechno vytváří jednotu. Jak řekl Kristus: "Já jsem cesta, pravda a život."
A tak dnes vévodí kostelní lodi vysoký zlatý kříž, který ukazuje jedním ramenem na cestu vzhůru, na jejímž úpatí je umístěn svatostánek.

Dovětek z roku 1994
Vzpomínky, které jste dočetli, byly napsány v roce 1987 z popudu tehdejšího faráře P. Rudolfa Friedla a jsou převzaty bez jakýchkoli úprav původního textu. Dnes by jistě bylo možné psát podrobně a otevřeně o mnoha věcech, které nejsou v textu uvedeny (např. šikanování P. Josefa Holka zejména od církevního tajemníka s. Šrůtky, intervence farníků - J. Kusák, B. Caha, ... - za ponechání P. Holka v Havířově, tlak orgánů na to, aby z přístavby kostela vznikla jakási víceúčelová stavba atd). Obávám se však, že vzhledem k časovému odstupu bych nedokázal popsat všechno úplně a pravdivě. Tady zůstává volné pole pro jiné pamětníky.

JAG

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---slider---

error Slider nebyl nalezen.

---sociální sítě---

.

.

.

.

.

.